Úvod
Členové
Výstroj
Debriefing
Galerie
Články
Fórum
Kontakt
Nábor

Spřátelené teamy

FJB 312
Pionierbataillon 144
45.RMC Žlutice
22nd SAS Sokolov
4.BRN Lomnice
101st ABN
1st SFOD-Delta
Airsoft tým Tachov
STG

e-shopy

ARMYBURZA
Anareus
MoRRisCZ
Airsoftguns
Army-shop
Military Range
Armynet
AirsoftPro

zajímavé stránky

HK PRO
Mechbox.com
Airsoft-Portal.cz
GSG

 


Afghanistán - Enduring Freedom 04

18.-20.7. 2008
Prostor výsypky mezi obcemi Lomnice, Boučí a Dolní Nivy okr. Sokolov
pořadatel: 666.Heeresfliegertruppe

 

4. ročník této již tradiční akce jsme očekávali s rozporuplnými pocity. Jako obvykle měla naše jednotka podpořit řady Talibanců v boji proti utlačovateli. Akce slibovala oproti minulému ročníku více techniky (dokonce 2 vrtulníky), větší počet hráčů (přihlášeno cca 500), dodávky jídla a vody pro všechny, Afghánskou vesnici a stánek Hertel's u základny ISAF. Byli jsme zvědaví, co z toho se orgnizátorům podaří splnit a jak se vypořádají s již tradičními problémy provázejícími tuto akci od minulých ročníků.
S jídlem ani vodou jsme po předchozích zkušenostech nepočítali a všechno jsme si táhli sami (navíc předpokládáme, že každý zvládne vzít si s sebou zásoby na 3 dny), takže dodávka čerstvých rohlíků v sobotu ráno nás velice překvapila. Voda k nám do hor z tábora ISAFu umístěném v údolí bohužel již nedotekla. Ze slibované technniky toho moc nedorazilo (netuším, nakolik za to mohlo počasí), takže naše strana disponovala jen 4-5 jeepy z nichž ještě mnohé byly soukromým majetkem našeho velení.
Toi-toiky na úplném kraji herní oblasti budily spíše úsměv, nakonec ale byly v hojné míře využívány "mrtvolami".

Počasí se od začátku tvářilo typicky "afghánsky", déšť mohl přijít kdykoli. Asi hlavně proto se akce z ohlášených 500 lidí zúčastnila zhruba polovina.
Nenechali jsme nic náhodě a předem jsme si vybudovali na valu 2 bunkry z pytlů a celt, které jsme ještě (po zkušenostech z loňska) obehnali odvodňovacími kanály, abychom nakonec nebránili rybník. Bohužel za celou akci jsme si zpoza těchto našich opevnění na nepřítele nevystřelili.

V pátek odpoledne jsme dorazili na místo, dostavěli naše 2 bunkry a postavili a "zamaskovali" stany. Večer proběhl briefing naší strany, kde nás velení (briti - Cracker) seznámili s podrobnostmi a scénářem (my se snažíme dobýt je, oni se snaží dobýt nás).
Po návratu zpět na pozici jsme rozdělili hlídky a zbytek šel spát. První hlidku jsem si vzal já a Gabe. U nás se nic nedělo, a tak jsme alespoň po vzoru naší krajní pozice na valu pomocí halogenů prohledávali temnotu. Pak se nepřítel pokusil tuto krajní pozici napadnout. Slyšeli jsme rány z minometů a muslimské písně ozývvající se z ampliónů. Nepřítel se snažil postupovat, přičemž do zad mu svítili vlastní a do očí naše halogeny. Bitva nakonec skončila někde na úpatí valu odražením útoku. Poté k nám dorazil velitel valu, sdělil další podrobnosti a rozdal radiofrekvence.
Opět byl klid, který ovšem netrval dlouho. Z vysílačky jsme se dozvěděli, že náš hlavní štáb byl napaden. Vzbudili jsme spící a ihned se vydali na pomoc. Jak jsme později zjistili, štáb byl za použití vozidel napaden ze severovýchodu - nepřítel tedy musel porušit pravidla a projet skrz zakázanou oblast. Štáb se nám ubránit podařilo, přeživší se vrátili na pozice, zatímco padlí (mezi nimi i já) se odebrali na mrtvoliště. Po zbytek noci se již žádný větší útok nekonal.

V sobotu časně z rána naše jednotky zahájily mohutný útok přes nemocnici (v držení nepřítele) a zastavili se až v základně ISAFu. Obě strany se pak celý den střídali v napadání nepřátelských pozic. Jednotky ISAF bohužel neustále útočily na nejsilněji bráněný jižní cíp valu, kde jejich útoky také končily. Ostatní pozice tedy zůstaly nedotčeny a proto dalo velení pokyn k výměně posádek.
Naše jednotka se zúčastnila několika dalších útoků na nemocnici a základnu nepřítele. Při jednom z nich se nám podařilo ve dvou se probojovat nepříteli do týla základny odkud jsme spustili palbu na překvapené vojáky ISAFu. Odvetná palba nás sice každého několikrát "zkropila" od hlavy k patě, ale námi způsobené ztráty byly nemalé, zvlášť vezmeme-li v úvahu náš počet.
Tady bych chtěl zmínit nepřiznávání, které se vyskytovalo na obou stranách po celou dobu akce. Při tomto útoku jsme se s ničím takovým nesetkali, což nás velice potěšilo.

Bohužel ne všechno šlo, jak by mělo. Když jeden z afghánských šejků se svou družinou neozbrojen došel do polní nemocnice žádajíce ošetření, byl vojáky ISAFu nekompromisně zabit. Vrcholem všeho pak byl incident s ostrou zbraní, jehož viník nebyl potrestán ani vyloučen z akce!
Odpoledne několik účastníků odjelo - vojáci ISAFu si stěžovali na velice špatné velení a někteří Talibanci byli znechucení vývojem událostí.

V noci ze soboty na neděli přišla prudká bouře. Potrhala nám stany, mnohým Afgháncům vzala střechu nad hlavou, naše "želva" z pytlů a celt se ale držela nad očekávání dobře (dokonce lépe než stany). Mnoho účastníků po bouři odjelo, k našemu překvapení však vydrželo do konce mnohem více Talibanců než členů ISAF. Závěrečný ohlášený útok spojenců, složený z pár desítek přeživších, tedy moc daleko nedošel.

Na závěrečném debriefingu nás Hans s Butcherem potěšili přiznáním, že jsme je do žádné větší akce vlastně nepustili. Butcherova věta: "Nakopali jste nám prdel," sklidila velký potlesk od asi stovky přítomných Talibanců.

Pro naší jednotku byla akce celkově přínosem a bylo opravdu potěšením bojovat pod dobře fungujícím velením britů.
Freed